Tvořím abych žila,
žiji abych tvořila
Malovat je jako tančit na plátně

Veronika Slívová
Ta nejkrásnější hudba rozezní mé štětce a já se dostávám do víru tance barev.
Je to způsob, kdy není potřeba slov, ta by jen narušila to souznění a kouzlo tohoto vyjádření.
To vy jste ten, kdo určuje směr a ladnost a nikdo jiný.
Jste tady a teď a tvoříte.
Pro radost, pro naplnění, pro lásku a pro vás.

Narodila jsem se v Praze v roce 1975, kde stále žiji a tvořím a už jako dítě jsem chtěla být malířem.

Abstraktní malbě jsem se začala věnovat v roce 2019 po studiu spirituální akademie.

Malba si mě našla. Chtěla jsem ji tak moc, že za mnou přišla.

Zjistila jsem, kdo opravdu jsem. Srdcem jsem malíř, duší básník.

Nejraději tvořím intuitivně v kombinaci akrylové barvy, špachtle a štětce, kdy nechám hudbu a své myšlenky poskládat na plátno a kdy neočekávané stane se očekávaným nebo překvapivým.

Myšlenka za myšlenkou skládá obrazy jako puzzle.

Obraz je někdy doplněn o poezii nebo slova, která si sama našla cestu, to když ke mně plátno promlouvá.

Jsem emocionálním malířem, pracuji s vnitřním světem, který se odráží v každém z nás.

Chci, aby můj obraz vyprávěl příběh a svými slovy sděloval poselství.

Spojuji vizuální a myšlenkový vjem, jako emocionální tvůrce pohrávající si se svými myšlenkami ukazujíc je hrdě světu.

Protože obraz je souhrnem všech vjemů, zůstává navždy.

Chci spojit vše v jedno, navždy.